Pokračovat do košíku
Zákaznická podpora:info@cestouprirody.eu
    Domů / Blog / Není na světě bylina, aby na něco nebyla II

    Není na světě bylina, aby na něco nebyla II

    V předchozím článku jsme se zaměřili na bylinky obecně. A seznámili jsme vás s účinnými látkami, které se ve fytoterapii či aromaterapii využívají. Podrobněji jsme popsali, jak na lidský organismus působí – tedy v tom dobrém slova smyslu – silice čili éterické oleje. Tentokrát se blíže podívejme na sacharidy a hořčiny.

    Není na světě bylina, aby na něco nebyla II 

    Sacharidy neboli glycidy

    Sacharidy mají v organismech velice důležité funkce. Slouží jako zdroj i zásobárna energie (glukóza, fruktóza); jsou to významné zásobní látky (škrob, glykogen, inulin); působí jako stavební materiál (celulóza, chitin) a jsou složkami některých složitých látek v organismu: hormonů, koenzymů, nukleových kyselin. Určitý podíl sacharidů je ve všech bylinách, například v mladém zeleném ječmeni, anebo v pazvonku chloupkatém a pýru plazivém, bylinkách, které jsou součástí přírodního produktu na podporu dýchacího systému a činnosti tlustého střeva.

    • Nízkomolekulární sacharidy – jsou rozpustné ve vodě, mají sladkou chuť a nazývají se cukry (monosacharidy). Mají pouze jednu cukernou jednotku a patří sem kupříkladu glukóza a fruktóza.
    • Oligosacharidy – jsou organické sloučeniny, tvořené dvěma až deseti cukernými jednotkami. Řadí se sem sacharóza (řepný cukr), maltóza (sladový cukr), laktóza (mléčný cukr), které mají dvě cukerné jednotky, atd.
    • Makromolekulární polysacharidy – tvoří je více než deset cukerných jednotek. Rozpustné většinou nejsou a bývají bez chuti. Patří sem třeba škroby, agar, celulóza, glykogen, chitin; přírodní polymery mají až stovky cukerných jednotek a v živém organismu slouží jako dlouhodobá zásobárna energie nebo mají stavební funkci.

    Hořčiny (Amara)

    Jsou to rostlinné bezdusíkaté látky s charakteristickou hořkou chutí, tvořené kyslíkem, vodíkem a uhlíkem. V léčebných dávkách nejsou škodlivé a nemají žádné vedlejší účinky. Vyskytují se v lécích na podporu správné činnosti jater, žlučových cest a žlučníku; povzbuzují činnost trávicího ústrojí, používají se při nechutenství a žaludečních problémech. Již v ústech dráždí chuťové receptory, čímž podporují tvorbu slin. A to je dobrý začátek trávicího procesu. Poté se v žaludku zvyšuje tvorba trávicích enzymů i žaludeční kyseliny. Současně se zlepšuje motilita svalstva zažívacího traktu, což urychluje trávení potravy.

    Zástupci hořčin jsou byliny jako třeba pelyněk, čeleď hořcovitých (Gentianaceae) – např. hořec pontský, zeměžluč. Ve velkém množství jsou obsaženy v rostlinách čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a hluchavkovitých (Lamiaceae). Z bylin s hořčinami se nejčastěji vyrábí tinktury, čaje či bylinné směsi. Zpravidla se užívají před jídlem.

    Není na světě bylina, aby na něco nebyla II

    Další byliny s obsahem hořčin: pampeliška čili smetanka lékařská, mateřídouška, černobýl, jablečník obecný, čekanka obecná, chmel, řebříček, mařinka vonná, šalvěj lékařská, kořen omanu pravého. Ze zeleniny nejvíce hořčin obsahuje: rukola, čekanka, endivie, artyčok, růžičková kapusta. A z ovoce žlutý grapefruit.

    A abychom vás jednorázově příliš nezatížili informacemi, tak o dalších látkách, obsažených v bylinách a prospěšných lidskému organismu, zase až příště. Ve třetí části našeho malého cyklu o bylinkách se dozvíte o jejich obsahu vitamínů a tříslovin.

    Předchozí článek Další článek